Celý svůj život – tedy svůj pozemský život – stála Georgia tak trochu stranou. Možná že ji tak vychovali její rodiče, kteří byli také pěkná parta samotářů. Pokud bylo na výběr, vždycky si vybrali neúčast. Proto i teď stojí stranou všeho a proti všemu. Kritizuje, motá se na okraji ringu, místo aby se dala do boje. Jako když se člověk dívá na běžící eskalátor a přemýšlí, kdy na něj nastoupit. Jenomže teď, jako nemrtvá, má fůru času přemýšlet o možnostech, které pozemský život skýtá. A začíná si uvědomovat, o co přišla. Ale kdoví, možná že ještě není tak úplně pozdě na nápravu?